Jedna z nejčastějších otázek, které dostávám:
„Děláte i černou hennu?“
Krátká odpověď: NE. A nikdo by neměl.
Zde je proč"
Co je to vlastně henna?
Hennou zde myslíme pastu ze sušených a jemně mletých lístků henovníku - Lawsonia inermis. Tento keř obsahuje pigment lawsone – červenooranžové barvivo, které se váže na pokožku a jak postupně oxiduje, mění barvu od světle oranžové až po hnědou.
Nikdy ne černou. Nikdy. Pokud vám někdo nabízí „černou hennu“, je to buď neinformovanost, nebo lhostejnost. Obojí je nebezpečné.
Co tedy je „černá henna“ – a proč je to problém?
Takzvaná černá henna často obsahuje PPD (paraphenylendiamin) – chemickou látku, která sice rychle udělá tmavý vzor, ale může mít velmi nepříjemné následky. PPD je silný alergen. Reakce na něj může být: svědění, zarudnutí, bolestivost, puchýře a jizvy,
trvalá citlivost na chemii v kosmetice i oblečení, v krajním případě i anafylaktický šok.
Kosmetika s PPD je v EU zakázaná – i přesto se do Česka dostává skrz e-shopy a trhy, kde prodávající často nemají tušení, co vlastně nabízejí. A zákazník pak věří, že „to je normální“.
Pozor, ale ne všechna dočasná černá tetování jsou nebezpečná.
Existují například dermatologicky testované lihové barvy, které se používají pro airbrush "tetování" a ačkoli nejsou přírodní, nejsou zdravotně závadné.
Kornoutky s potiskem? Podezření na chemii
Pokud je henna čerstvá, vydrží bez lednice jen několik dní. Hotové kornoutky, které najdete na internetu nebo v obchodech (např. značky Kaveri, Golecha, Sattva a spol.), tak z logiky věci musí obsahovat konzervanty a barviva – jinak by se prostě zkazily. A často také obsahují těžké kovy. A právě tyto složky často na obalu vůbec nemusí být uvedené, protože legislativa v zemích jejich původu to nevyžaduje, přesto se k nám dováží a může se tedy stát, že si koupíte produkt, který by u nás vůbec neměl být v prodeji.
Jak poznat přírodní hennu třeba na festivalu?
Věci, kterých si všimnete hned:
- Potisk kornoutku – pokud je na kornoutku indické nebo arabské písmo - pryč!
Kornoutek bez potisku nebo jen se samolepkou znamená, že hennu pravděpodobně míchala malířka sama nebo někdo jí blízký. - Barva pasty – zelenohnědá až hnědá, nikdy černá.
- Vůně – henna voní po seně a vonném oleji (eukalyptu, levanduli, kajeputu, tea-tree apod.)
- Zápach – cítíte z pasty terpentýn, ředidlo, chemický zápach? Utíkejte.
- Doba působení – přírodní henna potřebuje několik hodin, ne 30 minut.
- Voda – přírodní henna se nesmí smývat vodou, jinak neztmavne.
- Otevřená komunikace – ptejte se na složení. Nedostanete-li jasnou odpověď? Bič a pryč.
A je tedy přírodní henna bezpečná pro všechny?
Existují vzácné případy alergie na hennu jako rostlinu, ale častější bývají reakce na látky, které se do pasty přimíchávají.
Podráždění může vyvolat citrónová šťáva, která se někdy používá jako konzervant - zejména v kombinaci s přímým sluncem.
A esenciální oleje, které pomáhají uvolnit lawson z rostlinných buněk a usnadnit jeho navázání na pokožku, mohou také u některých jedinců vyvolat alergickou reakci. Ačkoli je levandulový olej obecně vnímaný jako nejjemnější a nejšetrnější k pokožce, i na levanduli má poměrně hodně lidí alergii.
Existuje také (v našich končinách velmi malá) skupina lidí, pro které je henna nebezpečná - jedná se o osoby trpící favizmem, deficitem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy (G6PD). Jde o genetickou poruchu, která se častější u mužů a je rozšířená na středním východě a v severní Africe.
O jiných barvivech zase jindy...
