Nedávno se mě jedna žena zeptala, jak to je s těmi "orientálními znaky" u malování hennou, jestli jde jen o techniku nebo jestli to má nějaké důvody a přesah. Tak jsem se zamyslela a musím říct, že je to vlastně velmi komplexní problematika.
Henna se po staletí pěstuje a používá jako ozdoba těla na poměrně rozsáhlém území - v pásu táhnoucím se od Maroka přes Blízký východ až po Indii. V každé této oblasti se vyvinuly jedinečné tradice a charakteristické styly dané nejen estetikou daného místa, ale i technikou, kterou se henna nanáší.
Nejčastěji vídáme zdobení vycházející z následujících stylů:
Indický (Desi)– hodně detailů, vzory hustě pokrývají pokožku, květiny i figurální motivy, mandaly...
Arabský (Khaleeji) – vzdušnější květinové vzory
Marocký (Fessi) – z oblasti města Fez, velmi geometrický s pevně danými pravidly a významy
Mnohé vzory nápadně připomínají tradiční výšivky, ornamenty na textilu nebo šperky. Symbolika vzorů odráží kulturní kontext. Často jde o symboly spojené s hojností, plodností, růstem a ochranou. Jenže žijeme v době globalizace a vzájemné ovlivňování a inspirace se propisují i do malování hennou, které navíc podléhá módním trendům.
Pokud jde o vzory, napadá mě srovnání se zdobením kraslic – tradičně se v různých oblastech používaly různé techniky a vzory (vosk, sláma, vyškrabování, jezerní sítina…). Dnes už se tyto styly volně prolínají a každá malířka si tvoří svůj vlastní rukopis a vznikají i nové způsoby zdobení. Malířky nemusí být z daného regionu, aby mohla určitý styl ctít a dále rozvíjet – nebo si z něj jen půjčit inspiraci.
Stejně je to s hennou. To, co dnes vidíme nejen u nás je často fúze různých tradic. Ženy k henně často přitáhne orientální estetika a zdobnost, ale kouzlo henny je v tom, že umožňuje tolik různých způsobů, jak k ní přistoupit. Čistě výtvarně, eklekticky, intuitivně... stále je co studovat, zkoumat a zkoušet. Ve výtvarném umění navíc učení funguje nápodobou, proto většina těch, které si malování hennou přitáhne, přirozeně začíná napodobováním stylu, který se jim líbí. Je to způsob, jak se techniku naučit.
Neměli bychom ale zapomínat na to, že ta opravdu tradiční, lidová, henna bývá často velmi jednoduchá. V některých oblastech se aplikuje pomocí prstů nebo dřívek a vznikají jednoduché, ale silné, symbolické vzory – tečky, čáry, čtverce – často s ochrannou funkcí a hlubším významem. Ostatně, původně se nejspíš používala pasta z čerstvých listů hlavně pro zklidnění popraskané kůže na dlaních a chodidlech. Postupně se toto užití proměnilo v estetickou, kosmetickou záležitost, stalo se i součástí rituálů a v určitých dobách a místech i známkou společenské příslušnosti - ať už náboženské (středověké Španělsko) nebo z hlediska majetku (Persie).
Díky té pestré škále možností mě henna nepřestává fascinovat. Vzory se neustále vyvíjí a dokonce i při každém setkání vznikají originální vzory, podle momentálního naladění a potřeb klientky. O symbolice jako takové, by se dalo napsat hned několik dalších článků...
Informace čerpám z prací Catherine Cartwright Jones na www.hennapage.com a z knihy Henna's Secret History od M. A. Miczak.
