Dny se zkracují a podzimní atmosféra je čím dál citelnější. Mnoho kultur v tomto období roku obrací svou pozornost k svátkům, které zohledňují vztah světla a tmy, i když jejich příběhy, symbolika i způsoby slavení se značně liší. V Evropě se slaví Samhain, Halloween nebo Dušičky, rozsvěcují se svíčky a lidé se vztahují k předkům. V Indii, a nejen tam, se v nejbližších dnech bude slavit svátek světel – Diwali (česky Díválí).
Díválí je jedním z nejvýznamnějších svátků hinduistů, džinistů a sikhů. Symbolizuje vítězství světla nad temnotou, dobra nad zlem a poznání nad nevědomostí. Během svátku se rozsvěcují lampičky diya, lidé navštěvují chrámy, zdobí své domovy, připravují sladkosti a scházejí se s rodinou a přáteli. V některých komunitách je součástí svátku také zdobení hennou – mehndi. Zní to trochu jako naše Vánoce, že? Až na tu hennu. Jde ale o svátek pohyblivý, takže v roce 2025 připadá Díválí už na 18. – 22. října, s tím, že hlavní svátek se slaví v pondělí 20. října.
I když sama nejsem součástí těchto tradic, jako henna malířka je s obdivem sleduji z povzdálí a ráda bych třeba někdy na indické oslavě tohoto svátku sama malovala – třeba se příležitost naskytne. Spojení henny s oslavami v této části roku mi přijde krásné. Takové připomenutí, že i když se svět kolem nás pomalu halí do mlhy, tmy a chladu, my si můžeme udělat hezky a útulno. Ocenit teplé barvy podzimu, zavnímat teplo a světlo svíček a uvědomit si to světlo v nás. Ostatně, sama svátky příliš aktivně neslavím (a to ani Vánoce). Možná je to tím, že nerada podléhám tlaku zvenčí, a také že „dokonalé“ oslavy jsou na mě příliš náročné jak fyzicky, mentálně i finančně. Možná bude lépe znít, když o sobě prohlásím, že můj vztah k tradici je spíš přemýšlivý než rituální. Zajímá mě to, ale sama to naplno praktikovat nepotřebuji. Přesto mě lidská potřeba přinášet světlo do tmy – doslova i symbolicky – připadá moc hezká, a možná proto píšu tohle zamyšlení.
Takže nerozvěšuji světýlka a nezapaluji lampičky diya, nevyrábím tradiční sladkosti, ale ani nedlabu dýně a popravdě, ani na ten hřbitov nechodím. Nechci dělat věci jen proto, že to tak dělají ostatní nebo že „by se to mělo“, když to tak zrovna necítím. Zároveň mě baví sledovat, jak se to dělá jinde a zkoumat, co je podobné s našimi tradicemi, co je jiné a jaké poučení nebo hezký zvyk mohu zařadit do svého života.
Jak to máte vy? Slavíte z donucení nebo naopak veškeré přípravy na svátky (jakékoli) milujete? Adoptovali byste Díválí nebo radši zůstanete u našich evropských svátků? Nebo byste ho adoptovali, abyste mohli slavit o svátek navíc?
Jestli chcete, pojďme si o tom popovídat u mě na Facebooku .
