A proč je v mé nabídce nenajdete.
Moderní rituály jsou zdánlivě všude – saunové, kakaové a samozřejmě i henna rituály. Uvědomila jsem si to nedávno na festivalu, kdy se mi jedna žena zeptala, jestli k tomu malování dělám i nějaký rituál. Na mou odpověď, že malování samotné je rituál, se zatvářila lehce zklamaně a už se nevrátila. Jenže od té doby mi vrtá hlavou, jak to vlastně s rituály a hennou je, a jak to mám já.
Chápu, proč jsou dnes rituály tak populární. V běžném životě v naší sekularizované společnosti nám chybí momenty, kdy se můžeme zastavit, chybí společné prožitky a vědomé přechody mezi různými fázemi našeho bytí. Jenže poslední dobou mi přijde, že stačí cokoliv označit za „rituál“ – nejlépe s tisíciletou tradicí – a najednou to působí vznešeně, a taky se to lépe prodává. To, že lidé touží po zpomalení, sdílení a vědomém zastavení se, najednou dává vzniknout celé škále služeb. (A ano, uznávám, i to, co dělám, mezi tyto služby patří.)
I když tomu úvodní text nenasvědčuje, musím přiznat, že mi moderní rituály jako takové nevadí, jenže opravdu hodně záleží na kontextu. Zažila jsem rituální zahájení společenské akce, při kterém se podávalo kakao – mělo to hlavu a patu, pomohlo prolomit ledy a navodit náladu na další komunikaci. Pak mi dávají smysl přechodové rituály v rámci přípravy na svatbu či porod. Zažila jsem i nádherně dojemný rituál rozloučení se zesnulou kamarádkou. Jenže rituály vytržené z kontextu, prodávané jako komerční produkt, mi smysl nedávají.
Občas mi přijde, že sama balancuji na ostří nože. Henna mě baví nejen jako výtvarný prostředek, fascinuje mě historie a rozmanitost kulturních tradic, které se k ní pojí. Sama také vnímám přesah při práci s hennou, kdy se jí mohu nechat „vést“ – často obrázky vznikají téměř automaticky, intuitivně, hraje v tom ale roli i empatie a zkušenost. Opravdu komplexní vzory vyžadují také praxi, estetické cítění a nemalou spolupráci modelky (protože, když neposedí, můžu se stavět na hlavu a rovná čára prostě nebude). Člověk se při malování snadno dostane do flow a dá se mluvit i o napojení – podle míry otevřenosti k ezoterickému poznání. A baví mě to natolik, že se tím snažím živit - a pak balancuji mezi poptávkou a touhou jít do hloubky, ve snaze prodat to, co umím.
Když se zamyslím nad rituály, které se tradičně s hennou pojí, napadá mě například praxe ze severní Afriky: tam bylo zvykem, že ženy po skončení menstruace chodily do hammámu (parní lázně), kde se očistily (fyzicky i obrazně) a následně se ozdobily hennou na oslavu obnovené plodnosti. Z Indie známe hlavně svatební zdobení hennou pro nevěsty, ale napadlo by vás, že tradice henny je v Indii poměrně nová (i když tohle je hodně relativní)? Mughalové za jejichž působení se henna v Indii prý rozšířila, vládli totiž v Indii až v 16.–18. století našeho letopočtu. Jenže staré védy prý hovoří o zdobení rukou a nohou červenou barvou alta nebo sindoor. Samotné „moderní“ krajkové vzory začaly vznikat až s vynálezem celofánového kornoutku, takže jde o tradici třeba 50 let starou. Asi je jedno, jestli jde o hennu (mehndi) nebo altu, zdobení rukou a nohou je jen jednou součástí mnohem komplexnějších rituálů. Vnímám to spíše jako to, když se u nás nevěsta nechá nalíčit, učesat a udělat si manikúru – pro někoho čistě estetická záležitost, pro jiného rituál, ale obecně se má za to, že taková indická "mehndi night", tedy slavnost v rámci které jsou nevěsta a svatební hosté zdobeni hennou, nese hlubokou kulturní, tradiční a spirituální symboliku, i když jde zároveň o slavení a zábavu.
Z úcty k tradici i k henně jako takové odmítám nabízet „henna rituály“ jako komerční produkt. Pro mě je totiž každé malování hennou rituálem. Neokázalým, soukromým, klidným. Někdy si k malování zapálím svíčku, na stole mívám krabičku s hennovými lístky, nabídnu drobné občerstvení (když na něj nezapomenu), když je chuť, tak si klientka třeba vytáhne kartu. Někdy mlčíme, někdy povídáme… a o tom malování hennou je – zejména to individuální… ale nečekejte obřad s velkými slovy a spoustou symbolických rekvizit, nebudu vám vykládat o probouzení ženské energie... a masírovat taky neumím.
Ale pozor, neznamená to, že bych se odmítala účastnit všech rituálů – ráda poskytnu své služby ve spolupráci se zkušenou ritualistkou, kdy může být henna použita jako jeden z nástrojů v rámci vedeného rituálu. Pouze označovat svoji vlastní práci jako „henna rituál“ mi přijde přehnané, a byla bych opravdu nerada, kdyby henna rituály skončily v podobné škatulce povrchní moderní spirituality jako spousta saunových a kakaových a kdovíjakých jiných ceremonií.
